Pod majestátními svahy Pálavy, v kraji, kde se vítr opírá do vinic a světlo se láme na hladině Novomlýnských nádrží, leží Dolní Věstonice, ves, která se navždy zapsala do dějin lidstva. Na první pohled působí klidně, až pokorně. Jenže právě tady, v srdci jižní Moravy, se psal příběh starý desítky tisíc let, příběh o lidech, kteří v době ledové dokázali tvořit krásu i uprostřed nehostinného světa.
V roce 1925 zde profesor Karel Absolon učinil objev, který obletěl svět, nalezl drobnou, zhruba jedenáct centimetrů vysokou sošku ženy z pálené hlíny, dnes slavnou Věstonickou venuši. Tato pravěká dáma, stará více než 25 000 let, se stala symbolem nejen Dolních Věstonic, ale celé lidské tvořivosti. A nebyla jediná. Právě zde vznikly vůbec nejstarší doklady o tkaní látek, o výrobě keramiky z hlíny a popela, první pokusy o umění, o kulturu, o vyjádření duše dávného člověka. Není divu, že se toto místo označuje za nejvýznamnější tábořiště člověka doby ledové na světě.
Ale dějiny Dolních Věstonic nekončí v pravěku. Ve středověku tu našli svůj domov staří Slované, po nichž dodnes zůstaly stopy, pozůstatky velkomoravského hradiště a pohřebiště. Místo zvané Vysoká zahrada na severním okraji obce skrývá zbytky valu i půdorys dávného kostela, který stával ještě na počátku 13. století. O samotné vsi se poprvé píše roku 1312 pod jménem Wistanicz. Tehdy už do kraje přicházeli první němečtí kolonisté a Dolní Věstonice se staly živým spojením kultur, tradic i jazyků.
V roce 1460 povýšil král Jiří z Poděbrad Věstonice na městečko s právem trhu a o necelých 160 let později se jméno obce zapsalo i do vojenských dějin, právě u Věstonic roku 1619 porazili moravští stavové císařské vojsko generála Dampierra.
Dolní Věstonice ale nejsou jen místem dávných bitev. Jsou i symbolem tvořivosti, práce a krásy, jakou sem vnesli Habáni, kteří se tu usadili na počátku 16. století. Tito mistři rukodělné výroby, vzdělaní a skromní lidé, byli známí svou keramikou, lékařstvím i vinařstvím. Jejich rukopis nesou dodnes Habánské vinné sklepy a také mlýn z roku 1575, který postavili pro Lichtenštejny. Když se jimi procházíte, máte pocit, že se čas na chvíli zastavil.
A pokud zatoužíte po výhledu, který vás přenese nejen nad vinice, ale snad i o kousek blíž k nebi, vydejte se na krátký výstup k soše Pálavského anděla lásky. Tento jemný ochránce kraje stojí na kopci nad obcí a dívá se do dálky, k vlnícím se vinohradům i tichým vodám pod nimi. Místo má zvláštní klid, který potěší duši každého poutníka.
I když do Dolních Věstonic nevede železnice, není těžké se sem dostat. Vlakem lze pohodlně dojet do Mikulova, kde si můžete půjčit kolo a vyrazit po cyklostezkách, které se klikatí mezi vinicemi, kolem zříceniny Dívčího hradu až sem, do kolébky pravěkého umění, do krajiny, která i po tisících letech dokáže vzbudit úžas.
