Na mapě vypadá nenápadně. V reálném ale Choceň překvapí, jako město, kde se v tichém údolí řeky Tiché Orlice po staletí prolínají příběhy šlechty, průmyslu i železnice. Leží asi patnáct kilometrů západně od Ústí nad Orlicí, rozprostírá se na obou březích řeky a dnes v ní žije přibližně 8 600 obyvatel. Je součástí Mikroregionu Vysokomýtska, ale pro cestovatele má mnohem širší význam, především jako důležitý železniční uzel, odkud se můžete vydat hned několika směry.
První zmínka o Chocni pochází už z roku 1227, kdy Kojata, syn Hrabišův, přenechal území tehdejšího Hocenu svým bratrům Sezimovi a Milotovi. Přestože měla osada výhodnou polohu u řeky, okolní kopce a lesy dlouho bránily většímu rozmachu. Choceň tak zůstávala spíše klidným místem stranou hlavních dějinných proudů.
Na konci 13. století patřila jako trhová ves (villa forensis Choczna) králi Václavu II. Ve století následujícím se její osud začal více dramatizovat. Mikuláš z Potštejna zde na počátku 14. století založil hrad, jehož příběh byl ale krátký, roku 1338 byl zbořen vojskem kralevice Karla, protože jeho majitel byl označen za zemského škůdce. Už o pár let později, roku 1341, se Choceň znovu připomíná jako oppidum Kotzen, když se Mikulášův syn vzdal práv na bývalý královský majetek. Další změny vlastníků ve 14. století jsou natolik složité, že je historici dodnes jen obtížně sledují.
Skutečný zlom přišel až o několik století později. V první polovině 19. století zažila Choceň výrazný hospodářský rozvoj, za kterým stál především rod Kinských a jejich promyšlené hospodaření na místním velkostatku. Zásadní roli ale sehrála železnice.
Postupně zde vznikly důležité tratě: Praha–Olomouc (1845), Choceň–Broumov (1875) a Choceň–Litomyšl (1882). Právě díky nim se Choceň proměnila v významný regionální železniční uzel. Koleje přinesly nejen rychlejší spojení, ale i nové možnosti, pro obchod, průmysl i každodenní život.
S rozvojem dopravy rostl i průmysl. Kinští zde založili přádelnu lnu, rozvíjel se strojírenský průmysl a modernizovalo se zemědělství, které postupně inspirovalo i místní rolníky. Na počátku 20. století měla Choceň téměř 5 500 obyvatel a pestrou průmyslovou základnu, fungovala zde tkalcovna, výrobna uzenářských nástrojů i továrna na hasičské stříkačky.
Během první světové války se město ocitlo i v širších souvislostech světových dějin, vznikl zde uprchlický tábor pro polské běžence a ruské válečné zajatce.
Dominantou města je zámek Choceň, který stojí přímo v jeho centru a jehož historie sahá do poloviny 16. století. Původně šlo o jednokřídlý panský dům, dokončený v roce 1562. Další stavební úpravy zahájil Zikmund ze Šelmberka v roce 1574 a postupně vznikl čtyřkřídlý objekt, dokončený mezi lety 1587–1599 za Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu.
Na počátku 17. století byl zámek popisován jako „pohodlné a veselé stavení od kamene dobře vystavěné“. V 18. století prošel barokními úpravami, které změnily jeho vzhled i interiéry. Osudovým se stal rok 1829, kdy zámek postihl ničivý požár.
Následná přestavba pod vedením knížete Rudolfa Kinského dala stavbě dnešní podobu. V letech 1849–1850 byla podle plánů vídeňských architektů přestavěna východní část a vznikla i pseudogotická kaple Nanebevzetí Panny Marie, která tvoří výrazný architektonický prvek areálu.
Dnes zámek nezůstává jen historickou památkou, žije. V jeho jižním křídle sídlí základní umělecká škola, severní část patří Orlickému muzeu. Součástí areálu byl také pivovar a hospodářské budovy, dnes ve správě Lesů České republiky. Tradici si uchovalo i zámecké zahradnictví, které od roku 1992 funguje jako rodinný podnik.
K zámku neodmyslitelně patří i rozsáhlý park na levém břehu Tiché Orlice o rozloze 17,5 hektaru. Jeho historie sahá do baroka, kdy zde vznikla pravidelná zahrada s jezírkem, vodotrysky a sochařskou výzdobou.
Po požáru zámku v roce 1829 byl park přetvořen do podoby anglického přírodního parku. Dnes zde najdete střídání otevřených travnatých ploch a skupin vzrostlých stromů, které vytvářejí klidnou atmosféru ideální pro odpočinek.
Park je zároveň významným arboretem s přibližně 200 druhy dřevin. Roste zde množství javorů, buků, jasanů a habrů, ale i vzácnější druhy jako liliovník tulipánokvětý nebo jedlovec kanadský. Od roku 1994 je chráněn jako významný krajinný prvek a od roku 1996 je součástí Přírodního parku Orlice.
Jen pět minut chůze od náměstí se nachází přírodní rezervace Peliny, místo, které překvapí svou divokostí i přírodní hodnotou. Název pochází od dávného mlýna Pelín, který zde kdysi stával. Nad skalami se tyčila také tvrz Vranov, z níž se však do dnešní doby nic nedochovalo.
Dominantou lokality jsou opukové skalní pilíře a stěny tyčící se nad řekou Tichou Orlicí. Celá oblast je pokrytá suťovými lesy a představuje významné útočiště pro řadu rostlinných i živočišných druhů.
Peliny leží na důležité migrační trase teplomilné flóry a fauny mezi Moravou a Čechami. Zajímavostí je, že vrcholy některých skalních pilířů nebyly od konce poslední doby ledové nikdy zalesněny, díky čemuž se zde zachovaly vzácné reliktní druhy rostlin. Některé teplomilné druhy zde mají dokonce izolovaná stanoviště.
Choceň je ideálním cílem pro ty, kdo chtějí spojit železnici s objevováním. Stačí vystoupit na nádraží a během jediného dne můžete projít historickým centrem, navštívit zámek, projít se zámeckým parkem a nakonec vystoupat ke skalám v Pelinách.
A právě to dělá z Chocně víc než jen zastávku na trati. Je to místo, kde má každá kolej svůj příběh a kde ho můžete zažít na vlastní kůži.
Tento článek vznikl ve spolupráci se společností Kolomotion, která nám zapůjčila skládací kola značky Tern. Právě díky nim se otevírá možnost objevovat zajímavá místa i mimo města, třeba zapomenutá zákoutí tratí nebo zaniklá depa, kam byste se jinak jen těžko dostali.
