Jsou města, která si vás získají hned při prvním vystoupení z vlaku. Vimperk je jedním z nich. Leží na úpatí Šumavy, jen pár kroků od hlubokých lesů kolem Boubína, a přitom si dodnes uchovává atmosféru starého obchodního a řemeslného centra. Druhé nejvýznamnější město okresu Prachatice se rozkládá asi 25 kilometrů jihozápadně od Strakonic a už po staletí stojí na křižovatce cest, těch lidských i těch historických
Vznik Vimperka je spojen se slavnou Zlatou stezkou, po níž se do českých zemí dopravovala sůl. Právě tudy kráčely karavany, kupci i poutníci a město postupně rostlo jako kolonizační osada. Nad ním nechal v letech 1251–1260 Purkart z Janovic vybudovat hrad, z něhož se později stal zámek, dnes jedna z hlavních dominant města.
Historické jádro Vimperka je učebnicí dějin pod širým nebem. Na skalnatém ostrohu nad řekou Volyňkou se dochovalo svérázné, výrazně svažité náměstí s radnicí, městskou věží a gotickým kostelem. Kolem se vine síť úzkých ulic, místy stále chráněných zbytky městských hradeb. Celé centrum je městskou památkovou zónou a při klidné procházce tu člověk snadno zapomene na čas. Na severní straně města odděluje historickou část od zámku rovnoběžné údolí, dnes známé jako Pivovarská ulice, která tvoří přirozenou osu městského života.
Vimperk ale není jen městem kamenů a zdí. Je to také město slova. Už v roce 1484 zde působil pasovský tiskař Johann Alacraw, díky čemuž se Vimperk stal patrně druhým českým městem, kde se tiskly knihy. Tiskařská tradice tu zakořenila hluboko. Roku 1855 založil Jan Steinbrener tiskárnu, která se postupně proslavila po celé Evropě. Modlitební knihy, kalendáře, dětská literatura, ve 30. letech 20. století tu vznikaly desítky milionů výtisků ročně, včetně miniaturních bibliofilských knížek a dokonce i Koránů. Dnes je bývalý objekt tiskáren z velké části opraven a slouží jako Penzion Volyňka, ale duch starého Vimperka tu zůstává přítomen dál.
Město bylo po staletí také významným výrobním centrem. Oděvnictví, sklářství, polygrafie a především dřevozpracující závody využívaly blízkost šumavských lesů. Dnes tu zůstává omezená tradiční polygrafická výroba, výroba měřicích přístrojů, kabelů a řada menších podniků, město se však čím dál víc otevírá turistům a výletníkům.
A právě pro ně je Vimperk ideálním výchozím bodem na Šumavu. Ať už míříte k Boubínu, do Volar, nebo jen na krátkou procházku městským parkem a kolem Volyňky, vždy se budete vracet s pocitem, že jste byli na místě, které má příběh.
Ten příběh má i železnice. Vimperk leží na trati Strakonice–Volary, jedné z nejhezčích regionálních tratí v jižních Čechách. Železniční stanice Vimperk se nachází ve východní části města, zatímco zastávka Vimperk zastávka leží západně od centra. Příjezd vlakem je tichý, nenápadný, a o to silnější je okamžik, kdy se před vámi otevře město sevřené lesy, historií a šumavským klidem. Vimperk není městem, které by křičelo o pozornost. Spíš vás tiše pozve dál. A když se zaposloucháte, možná uslyšíte ozvěnu tiskařských lisů, kroky obchodníků na Zlaté stezce i vzdálený zvuk vlaku, který sem přiváží další poutníky za šumavskými příběhy.
A právě nad tímto městem, o němž už jsme mluvili v předchozím textu jako o křižovatce stezek, řemesel a příběhů, bdí jeho nejvýraznější dominanta, zámek Vimperk. Zatímco ulice historického jádra se stáčejí po svahu a Volyňka tiše obtéká skalní ostroh, zámek shlíží na město s klidem někoho, kdo už viděl leccos a ví, že čas plyne pomaleji, než se zdá.
Jeho příběh se začal psát už ve 13. století. V letech 1251–1260 vznikl na strategickém místě raně gotický hrad, pravděpodobně z panovníkovy iniciativy. Roku 1264 je s Vimperkem poprvé spojováno jméno Purkarta z Janovic, jednoho z mužů, kteří stáli u zrodu města i jeho pevnosti. Hrad tu stál dřív než většina domů dole v údolí, právě odsud se kontrolovala Zlatá stezka a bezpečnost nově vznikajícího sídla.
Ve 14. století, konkrétně na jeho konci, se hrad dostal do rukou vladyků ze Sulevic a v roce 1479 došlo k zásadnímu okamžiku: město a hrad byly spojeny v jeden opevněný celek a vznikla i předsunutá bašta Haselburk. Vimperk se tím definitivně zařadil mezi významná obranná a správní centra jižních Čech.
Další století přinesla nejen změny majitelů, ale i dramatické události. Po roce 1494 drželi hrad Malovcové z Chýnova, o nějž přišli po stavovském povstání proti Ferdinandu I. V roce 1619 byl hrad při obléhání poškozen požárem, ale už v letech 1622–1624 se dočkal renesanční přestavby a proměny v pohodlnější zámek.
Od roku 1630 patřil Eggenbergům, roku 1719 jej získal Adam František ze Schwarzenbergu a právě jejich rod vtiskl Vimperku podobu, kterou v základu známe dodnes. Poslední velká stavební úprava přišla po požáru 20. července 1857, kdy zámek získal svou novorenesanční tvář.
Cesta ze svažitého náměstí k zámku je tak cestou napříč staletími. Míjíte město, které rostlo hlavně v 19. století, a stoupáte k místu, jehož kořeny sahají hluboko do středověku. Ve 20. století zámek sloužil úřadům, kasárnám, lesní správě i muzeu, byl zestátněn roku 1948 a po různých peripetiích se po roce 2015 dostal do správy Národního památkového ústavu.
Pro návštěvníka, který přijíždí vlakem po trati Strakonice–Volary, je tahle časová návaznost krásně čitelná. Nejprve město, jeho ulice, náměstí a každodenní život. A pak zámek, který tomu všemu dává historický rámec. Teprve společně tvoří Vimperk takový, jaký skutečně je: město pod Šumavou, jehož příběh se už více než 750 let nedá vyprávět bez pohledu vzhůru k zámeckým zdem.