Historie českých a slovenských železnic - Železnice jako proud času

První vlak na kontinentu (1827–1832)

V polovině 19. století byla Evropa svědkem něčeho, co změnilo dopravu navždy. Mezi Českými Budějovicemi a rakouským Lincem vznikla první veřejná koněspřežná železnice na evropském kontinentu. Jejím otcem byl inženýr František Antonín Gerstner, který dokázal propojit dvě země železnou cestou, doslova taženou koňmi.

Trať měřila téměř 129 kilometrů, vlaky po ní jezdily tažené až 12 páry koní, kteří se střídali na přepřahacích stanicích. Cesta z Budějovic do Lince trvala přibližně 14 hodin, ač pomalá podle dnešních měřítek, pro tehdejší cestující to bylo dobrodružství, jaké Evropa dosud nepoznala.

Koněspřežka sloužila především k přepravě soli ze Solné komory, ale brzy se stala i symbolem propojení obchodu a kultury mezi Čechami a Rakouskem. Vlaky vyjížděly od dubna do října, v zimě by provoz komplikoval sníh a mráz.

Dnes si tuto železniční legendu připomíná Muzeum koněspřežky v Českých Budějovicích, které sídlí v původním strážním domku.

Roku 1971 byl český úsek prohlášen národní kulturní památkou a právem. Tato železnice ukazuje, že i pomalé, pevně tažené vozy dokázaly spojovat svět a inspirovat generace inženýrů i cestovatelů.

Jak to všechno začalo: první koleje monarchie (1839–1854)

Na přelomu 30. a 40. let 19. století se v Rakouském císařství začalo rodit něco, co navždy změnilo svět dopravy, parostrojní železnice.

Tahounem projektu byla Severní dráha císaře Ferdinanda (KFNB), za níž stál vídeňský bankéř Salomon Mayer Rothschild.

6. června 1839 – otevření úseku Vídeň – Břeclav
7. července 1839 – zprovoznění odbočky Břeclav – Brno
1841 – otevřen úsek Břeclav – Přerov a Přerov – Olomouc
Srpen 1842 – trať prodloužena do Lipníka nad Bečvou
Květen 1847 – kolej dorazila až do Bohumína
Září 1848 – napojení na pruskou železniční síť v Annabergu (Chałupki)

Rakouská železnice se tak poprvé spojila s Evropou.

Stát se inspiroval pruským vzorem a 23. prosince 1841 založil Generální ředitelství státních drah. Zrodila se Severní státní dráha.

Roku 1845 byla dokončena trať Olomouc – Praha (250 km) a 1849 i Brno – Česká Třebová s 11 tunely, skutečný inženýrský zázrak své doby.

Na počátku 50. let 19. století koleje dorazily z Prahy až do Podmokel (Děčína) a dále do Saska.

Jenže po revolučním roce 1848 a kvůli zbrojení došly císařské pokladně síly. V roce 1854 stát ukončil výstavbu železnic a prodal je Společnosti státní dráhy (StEG), kterou ovládal francouzský kapitál.

Na scénu vstoupil koncesní zákon, který podpořil soukromé investory. Železnice se tak stala obchodem, ale obchodem, který táhl celou zemi vpřed.

Éra soukromých drah a průmyslový rozmach (1855–1871)

Nové koncese otevřely cestu soukromému kapitálu.

V čele rozvoje stály uhelné společnosti – železnice měla především přivést uhlí z dolů do továren a měst.

1855 – Buštěhradská dráha otevřela první úsek Kladno – Kralupy nad Vltavou
1856 – vznikla Brněnsko-rosická dráha
1858 – Ústecko-teplická dráha spojila Ústí nad Labem a Teplice a stala se nejvýnosnější železnicí v Čechách
50. léta – stavba Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (Pardubice – Liberec) s odbočkou ke Svatoňovickému uhelnému revíru
60. léta – vznik tratí České západní dráhy (Praha – Plzeň – Furth im Wald) a Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy

Mezi lety 1850–1880 přibylo na našem území více než 3500 km nových tratí.

Rok 1871 se stal rekordním, během jediného roku bylo otevřeno 791 km železnic!

Od parních časů k elektrickým drátům (1872–1918)

Rok 1872 znamenal pro Prahu zásadní zlom – propojením jednotlivých nádraží vznikl pražský železniční uzel, který dal městu srdce pulzující parou.

Na přelomu století se začala ozývat elektřina:

1903 – první elektrická dráha Tábor – Bechyně, dílo Františka Křižíka
1911 – otevření elektrické trati Rybník – Lipno
1914 – elektrifikace úseku do Meziměstí (napojení z Německa)
1902–1914 – vznik úzkorozchodné sítě (760 mm) na Ostravsku, napůl železniční, napůl tramvajové

V srpnu 1914 ale Evropu pohltila válka. Železnice se stala tepnou armády – civilní doprava ustoupila válečným transportům.

Československé státní dráhy (1918–1939)

Po rozpadu monarchie převzal železnice nový stát. 30. října 1918 vznikly Československé státní dráhy (ČSD) vedené Ing. Janem Baštou.

Po Rakousku-Uhersku zbyly stovky různých parních lokomotiv, každá jiná. ČSD proto zahájily velkou modernizaci.

Vznikly legendy:

řada 387.0 „Mikádo“ – elegantní rychlíkový stroj
řada 534.0 – mohutná nákladní lokomotiva
řada 486.0 – nejvýkonnější meziválečná rychlíková mašina

První motorové vozy se objevily už 1902, ale skutečný rozmach přišel až 1925 na trati Zaječí – Hodonín.

Do 1932 motorové vozy ovládly lokálky a 1936 vyjela Slovenská strela (M 290.0), nejrychlejší spoj své doby mezi Prahou a Bratislavou.

Železnice ve víru války a znovuzrození (1939–1948)

Za 2. světové války ustal provoz motorových vozů – chyběl benzín i nafta. Lokomotivy nesly symbol „V“ – Victoria (vítězství) a bíle orámované nárazníky sloužily k orientaci při zatemnění.

Na konci války byly tratě často zatarasené odstavenými vagony.

Z 94 000 nákladních vozů jich po roce 1945 zůstalo pouhých 17 500.

Obnova byla obrovským úkolem, ale železnice to zvládla.

Elektrifikace, Hurvínci a konec páry (1945–1981)

1945 – začínají projekty elektrifikace
1946 – rozhodnutí o elektrifikaci trati Praha – Čierna nad Tisou (1000 km)
1948 – přichází legenda lokálek – motorové vozy M 131.1 „Hurvínek“
1963 – start střídavé soustavy 25 kV / 50 Hz, vznik stykové stanice Kutná Hora
70. léta – nástup dvousystémových lokomotiv
1980 – oficiální konec parní trakce, poslední jízdy v roce 1981

Modernizace a vstup do evropských koridorů (1988–1993)

Rok 1988 přinesl nový směr, projekt modernizace hlavních tranzitních koridorů pro rychlosti přes 120 km/h. Politické změny po roce 1989 projekt pozdržely, ale výsledkem bylo promyšlené řešení. V roce 1993 vznikla síť čtyř tranzitních železničních koridorů (1442 km), které se staly součástí panevropských tras.

Od páry k elektřině a zpátky do budoucnosti

Od koní přes páru, elektřinu, „Hurvínky“ i Slovenskou strelu až po moderní koridory, české železnice ušly neuvěřitelnou cestu. Zůstávají symbolem spojení, pokroku a lidské tvořivosti, stejně jako tehdy, když po prvních kolejích klusali koně Františka Gerstnera.