Některá místa si svou krásu nechávají pro sebe. Nevedou k nim davy turistů ani široké cesty a člověk je musí nejprve objevit. Studenecké skály v Orlických horách jsou přesně takovým místem. Ukryté mezi lesy působí trochu tajemně a jejich návštěva nabízí mnohem víc než jen pohled na samotné skalní stěny. Ideálním způsobem, jak se za nimi vydat, je přitom vlakem.
Nejlepším výchozím místem je železniční stanice Těchonín na trati mezi Letohradem a Hanušovicemi. Po vystoupení z vlaku už stačí vyrazit po červené turistické značce směrem ke Studeneckým skalám.
Cesta měří přibližně 3,5 kilometru a při pohodovém tempu ji zvládnete zhruba za 90 minut. Rozhodně ale není potřeba spěchat. Už samotná cesta je totiž jedním z nejhezčích momentů celého výletu.
Cesta vás postupně zavede do krajiny Orlických hor a během putování se několikrát otevřou zajímavé pohledy do okolí. Z vyhlídkových míst můžete zahlédnout například Těchonín, Celné nebo Mladkov. S každým dalším krokem se přitom mění pohled na krajinu a cesta začíná mít stále více horský charakter.
A potom přijdou samotné Studenecké skály. Nacházejí se na jihovýchodním svahu vrchu Studený, přibližně v nadmořské výšce 700 metrů. Jejich největším kouzlem je možná právě to, že nejsou na první pohled vystavené krajině. Ukryté jsou v lese mezi vysokými smrky, které jim dodávají působivou a téměř tajemnou atmosféru.
Pokud ale očekáváte široký panoramatický výhled přímo ze skal, může přijít malé překvapení. Vysoké smrky výhled do okolí místy značně omezují. O to více však vyniká samotná atmosféra místa – skalní stěny vystupující mezi stromy, ticho lesa a pocit, že jste objevili kout Orlických hor, který zůstává stranou hlavního turistického ruchu.
A právě proto stojí Studenecké skály za návštěvu. Skalní skupina je dlouhá přibližně 500 metrů a místy dosahuje výšky kolem 20 metrů. Tvoří ji rula a jednotlivé skalní útvary vytvářejí místy přerušovanou skalní hradbu.
Jednotlivé skály mají svá vlastní jména, například Petrova, Slunečná, Vyhlídka, Dívčí, Titanic nebo U buku. Každá z nich má trochu jiný charakter a společně vytvářejí působivý skalní celek ukrytý uprostřed lesa.
Studenecké skály jsou zároveň oblíbeným místem horolezců. Přímo na skalách lze najít názvy lezeckých cest, jejich nástupy i obtížnost. Nejvíce si zde přijdou na své lezci ve stupních 4 a 5, své cesty zde ale najdou i zkušenější horolezci. Některé stěny navíc nabízejí několik různých cest a nechybějí ani převisy.
Studenecké skály možná nenabídnou dokonalé panoramatické výhledy, jaké známe z otevřených horských vyhlídek. Nabízejí ale něco jiného, pocit objevování. Nejhezčí výhledy si užijete především během samotné cesty po červené značce, kdy se mezi stromy postupně otevírají pohledy na Těchonín, Celnou a Mladkov. U skal pak přichází odměna v podobě samotného přírodního útvaru, jeho atmosféry a klidu okolního lesa.
V širším okolí navíc najdete další zajímavá místa, údolí Tiché Orlice, Mladkov nebo vodní nádrž Pastviny.
Studenecké skály tak nejsou výletem, kde si odškrtnete jednu slavnou vyhlídku a pokračujete dál. Jsou především výpravou za místem ukrytým v krajině. Vystoupit z vlaku v Těchoníně, vyrazit po červené značce, projít přibližně tři a půl kilometru lesem, cestou se několikrát zastavit u vyhlídky a nakonec mezi vysokými smrky objevit mohutné skalní stěny.
V roce 1950 se Kyšperk spojil s okolními obcemi a nově vzniklý celek dostal jméno Letohrad. Z původního historického městečka se postupně stal moderní regionální centrum. Dnes zde žije přibližně 6 500 obyvatel a město se dále rozvíjí. Vedle historického centra a památek zde najdeme také moderní obytné čtvrti a průmyslové podniky, především v oblasti elektrotechnického průmyslu. Přesto si Letohrad uchovává svou osobitou atmosféru. Stačí projít historickým centrem, vystoupat ke kapli svatého Jana Nepomuckého, projít zámeckým parkem a poté se vydat na nádraží. Právě tam si člověk uvědomí, jak zvláštní příběh toto město má. Od středověkého hradu přes výrobu sirek až po železniční uzel, který dodnes spojuje Orlicko s dalšími částmi Česka i s Polskem.
Letohrad je zkrátka místem, kde železnice není jen způsobem dopravy. Je součástí příběhu města – a už více než 150 let pomáhá psát jeho další kapitoly.
Možná vás nečeká největší výhled Orlických hor. Čeká vás ale zážitek, který si budete pamatovat.