Hurvínek byl dvounápravový dříč s mechanickým přenosem výkonu, určený především pro místní a vedlejší tratě. Tam, kde byly výhybny s ruční obsluhou, dřevěné zastávky uprostřed polí a kde bylo potřeba dovézt lidi do práce, na nákup nebo děti do školy. Nenápadně, ale spolehlivě držel celé regiony pohromadě.

Jeho přezdívka prý vznikla kvůli kulaté "hlavě" kabiny a trochu rozverné vizáži. Ať už to bylo jakkoliv, jméno Hurvínek mu zůstalo a získal si srdce mnoha strojvedoucích i cestujících.

Ačkoli byl primárně určen pro lehkou osobní dopravu, výjimečně zaskočil i za větší kolegy. V 60. letech se třeba objevil i na rychlících jako náhrada za porouchané vozy řady M 262.0. Dokonce se probojoval i na ozubnicovou trať v Tisovci, což už něco vypovídá o jeho houževnatosti.

Z Kopřivnice a Studénky zároveň vyjížděly i přípojné vozy řad Clm a CDlm, které tvořily s Hurvínky ideální dvojku. Ale realita na trati byla často jiná, motoráky tahaly cokoliv, co bylo po ruce. A že toho v 50. a 60. letech bylo požehnaně.

Od poloviny 70. let začal Hurvínkův odchod ze scény. Do provozu nastupovaly modernější vozy řady M 152.0 (dnes známé jako 810), které byly rychlejší, pohodlnější a měly větší kapacitu. Hurvínkům tak nezbylo než ustupovat. Jejich pravidelná služba skončila v roce 1984. Ale příběh tím nekončí.

Mnoho těchto vozů bylo zachováno jako muzejní exponáty. Některé najdete v železničních muzeích, jiné dodnes brázdí koleje při nostalgických jízdách, svatebních výletech nebo výročích tratí. Jejich motor stále bublá stejně jako tehdy, jen místo školáků a dělníků teď vezou nadšené fanoušky železnice a fotografy.

Hurvínek se stal symbolem doby, kdy železnice byla pomalejší, ale srdečnější. A i když jeho oficiální jméno zní suše, řada 801, my mu dál říkáme tak, jak si zaslouží. Hurvínek. Malý velký hrdina naší železnice. ...Zobrazit méně