Na první pohled může Kolín působit jako město, kterým člověk jednoduše projede cestou z Prahy dál na východ. Když však vystoupíte z vlaku a vydáte se jeho ulicemi, brzy zjistíte, že Kolín má mnohem více tváří. Je městem králů, městem na břehu Labe, městem průmyslu, hudby i sportu – a především jedním z nejvýznamnějších železničních míst v Česku.
Právě železnice je s Kolínem spojena více než 180 let. A možná právě tady je nejlépe vidět, jak dokázala železnice měnit města, krajinu i životy lidí.
Kolín leží přibližně 60 kilometrů východně od Prahy, na obou březích řeky Labe. Dnes zde žije přibližně 33 tisíc obyvatel a historické centrum města je chráněno jako městská památková rezervace.
Historie Kolína však sahá mnohem dál než k současné podobě města. Oblast byla osídlena již od pravěku a přítomnost Slovanů je zde doložena už od 6. století. Samotný Kolín byl založen před rokem 1261, pravděpodobně za vlády Přemysla Otakara II. Nové královské město vzniklo na strategickém místě a brzy se stalo významným centrem obchodu i řemesel.
Středověký Kolín chránily mohutné hradby a svou roli sehrávalo také Labe, které tvořilo přirozenou překážku. Dodnes můžeme v okolí historického centra najít pozůstatky někdejšího opevnění. Jedním z nejzajímavějších je Práchovna na druhém břehu řeky.
Kolín si během staletí prošel obdobími rozkvětu i těžkých zkoušek. Město několikrát postihly ničivé požáry, epidemie i válečné události. Prošlo husitskými válkami, třicetiletou válkou i dalšími konflikty, které dokázaly během několika desetiletí zničit to, co vznikalo po celé generace. Přesto se Kolín vždy znovu nadechl.
Jedním z nejdůležitějších okamžiků v dějinách Kolína se stal rok 1845. Právě tehdy dorazila do města železnice na trase mezi Prahou a Olomoucí. A její příchod znamenal mnohem víc než jen možnost rychlejšího cestování. Železnice otevřela Kolínu cestu do nového věku.
Do města začali přijíždět lidé, zboží i nové myšlenky. Kolín získával lepší spojení s Prahou, Moravou i dalšími částmi monarchie. Zároveň se začal měnit samotný charakter města. Od druhé poloviny 19. století zde nastal rychlý rozvoj průmyslu.
Vznikaly cukrovary, lihovary, pivovary, olejny, parní mlýny a další podniky. Později se přidaly továrny chemického, strojírenského a dalšího průmyslu. Kolín se postupně proměňoval v jedno z významných průmyslových center českých zemí.
A železnice u toho byla od samého začátku.
Dnes je Kolín jedním z nejvýznamnějších železničních uzlů v České republice. Městem procházejí významné dálkové i regionální tratě a potkávají se zde cesty směřující do Prahy, Pardubic, Brna, Olomouce, Havlíčkova Brodu, Nymburka, Mělníka, České Lípy, Rumburku nebo směrem na Sázavu.
Kolínem procházejí také 1. a 3. železniční koridor, a tak zde během jediného dne můžete sledovat vlaky, které spojují české hlavní město s Moravou, Slovenskem, Polskem i dalšími evropskými směry.
Kolínské nádraží proto není pouze místem, kde vlak zastaví, cestující vystoupí a jiní nastoupí. Je to místo, kde se po desetiletí kříží lidské osudy a cestovní směry. Ráno zde může stát vlak mířící do Prahy, o chvíli později souprava pokračující na Brno či Olomouc a mezi nimi regionální vlak, který se vydává podél Labe nebo směrem k Sázavě. Právě proto má Kolín v železniční mapě Česka své nezastupitelné místo.
Z Kolína se lze vydat hned několika různými směry. Hlavní trať přes Pardubice a Českou Třebovou patří k nejvytíženějším železničním tratím u nás. Na opačnou stranu vede cesta přes Český Brod a Prahu.
Jiný charakter má trať do Ledečka. Z elektrifikovaného železničního koridoru se najednou ocitnete na jednokolejné regionální trati, která vás zavede krajinou Posázaví.
Na jihovýchod pak železnice pokračuje přes Kutnou Horu směrem k Havlíčkovu Brodu. A další trať spojuje Kolín s Poděbrady, Nymburkem, Lysou nad Labem a Prahou. Kolín tak není jen cílem. Je také skvělým výchozím bodem pro další železniční výpravy. A právě v tom je jeho kouzlo.
Velkou výhodou Kolína je také jeho dostupnost. Z nádraží se můžete během chvíle vydat směrem k historickému centru a postupně nechat ruch železnice za sebou. Najednou se před vámi otevře svět starých ulic, měšťanských domů, náměstí a sakrálních staveb.
Dominantou historického města je především chrám svatého Bartoloměje, jehož věže vytvářejí jednu z nejvýraznějších siluet Kolína.
Centrem města je Karlovo náměstí. Jeho atmosféru dotváří historické domy, kašna i mariánský sloup, který připomíná morovou epidemii z roku 1680. Stačí přitom jen na chvíli zpomalit. Kolín je město, které není potřeba pouze projít. Je dobré se v něm na chvíli zastavit a dívat se.
Když se řekne Kolín, mnoha lidem se vybaví také jedna z nejvýznamnějších bitev 18. století. Dne 18. června 1757 se nedaleko města odehrála bitva u Kolína, v níž rakouská armáda porazila vojska pruského krále Fridricha II. Válka o rakouské dědictví a následná sedmiletá válka však městu přinesly značné škody.
Dnes už krajina kolem Kolína působí klidně. Místa, kterými kdysi procházely armády, dnes protínají silnice, cyklostezky a železniční tratě. Člověk si tak může jen těžko představit, kolik dramat se zde během staletí odehrálo.
Železnice a průmysl šly v Kolíně ruku v ruce. Právě dobré železniční spojení umožnilo zdejším podnikům rychleji dovážet suroviny a zároveň dopravovat jejich výrobky do dalších částí země. Město se během 19. a 20. století postupně měnilo z historického královského města v moderní průmyslové centrum.
Chemický, potravinářský, strojírenský i další průmysl vytvořily z Kolína významné hospodářské centrum regionu. A dodnes je možné při cestě městem pozorovat, jak se vedle sebe potkávají různé vrstvy jeho historie – středověké hradby, barokní domy, průmyslové stavby i moderní městská zástavba.
Kolín však není pouze městem historie a průmyslu. Silnou součástí jeho identity je hudba. S městem je neodmyslitelně spojen kapelník a skladatel František Kmoch, jehož jméno nese známý mezinárodní festival dechové hudby Kmochův Kolín. Každoročně se město v červnu rozezní dechovou hudbou a připomíná tak tradici, která ke Kolínu patří už po generace.
Kolín je spojen také s významným českým fotografem Jaromírem Funke. Jeho tvorbu připomínají výstavy, přednášky a fotografické aktivity spojené s názvem Funkeho Kolín.
Je tak trochu symbolické, že město, kterým denně projíždějí tisíce lidí a vlaků, inspirovalo také člověka, který dokázal prostřednictvím fotografie zachycovat svět z neobvyklých úhlů.
Výraznou součástí života města je také sport. Kolín má dlouhou basketbalovou tradici a místní tým se v nejvyšší české soutěži pohybuje už řadu let. Velké úspěchy má za sebou také kolínský volejbal, který v minulosti získal hned několik mistrovských titulů.
Neméně výraznou součástí městské identity je lední hokej. Kolínští hokejisté, známí jako Kolínští kozlové, mají své domácí zázemí na místním zimním stadionu. Sport tak stejně jako železnice spojuje lidi napříč generacemi.
Kolín je možná městem, které máme tendenci vnímat především z okna vlaku. A právě to je škoda. Když vystoupíte na nádraží a vydáte se směrem k centru, během jediného dne můžete projít několika staletími. Od středověkého královského města přes období válek a požárů až po průmyslový Kolín, který zásadně proměnila železnice.
Můžete se projít podél Labe, obdivovat historické centrum, zastavit se na náměstí, navštívit některou z místních kaváren či restaurací a následně se znovu vrátit na nádraží. A pak už jen sledovat, jak přijíždí další vlak. Možná do Prahy. Možná do Pardubic, Olomouce nebo Brna. Možná opačným směrem na Nymburk či Sázavu. Kolín je totiž městem, kde železnice není jen dopravním prostředkem.
Příběhu města, které se po staletí měnilo, ale stále zůstává důležitým místem na mapě českých cest. A možná právě proto stojí za to někdy místo pouhého průjezdu vystoupit. Protože za nádražím začíná Kolín, který stojí za poznání.
Restaurace V Ruthardce
Kde se historie Kutné Hory podává s dobrou chutí. Gotický dům na Dačického náměstí, výhled na chrám sv. Barbory a jídlo, které je součástí celého zážitku.
Kutná Hora je městem, kde se historie neukrývá pouze za dveřmi kostelů, muzeí a honosných paláců. Často ji najdeme i tam, kde bychom ji možná nečekali, třeba u prostřeného stolu, nad talířem poctivého jídla a s výhledem na jednu z nejkrásnějších dominant města.
Právě takovým místem je Restaurace V Ruthardce, která se nachází v domě č. p. 15 na dnešním Dačického náměstí. A rozhodně nejde o obyčejný dům. Jeho historie sahá hluboko do minulosti a patří k nejstarším a nejzajímavějším stavbám Kutné Hory.
Dům byl původně znám jako Staré děkanství nebo Kněžský dům. Když se v roce 1676 přestěhovalo sídlo děkana do dnešní budovy arciděkanství, začal dům na tehdejším Kozím plácku, dnešním Dačického náměstí, sloužit jako škola.
Jeho minulost je dodnes doslova vepsána do samotných zdí. Patrový dům ukrývá gotické jádro, které můžeme dodnes obdivovat například ve sklepeních, u portálku nebo okna sklepa. Vstup do zahrady z Ruthardky navíc zdobí působivý lomený gotický portál.
Ani pozdější staletí však dům neušetřila. Ve třetí čtvrtině 18. století prošel barokní přestavbou a po požáru v roce 1886 získal svou dnešní klasicistní podobu.
Když tedy usednete ve V Ruthardce ke stolu, nejste jen v restauraci. Sedíte na místě, jehož příběh se začal psát dávno předtím, než se zde servírovalo první menu.
Historické kulisy jsou nádherné, ale my jsme byli zvědaví především na to, co se skrývá na jídelním lístku. A musíme říct, že jsme rozhodně nebyli zklamaní.
Na úvod jsme ochutnali tatarský biftek a bramborové taštičky, po kterých následovala poctivá kulajda.
Hlavní chod pak přinesl dvojici, která nás opravdu potěšila, kynutý knedlík Blboun a pečený vepřový bůček.
A protože dobrý oběd si zaslouží sladkou tečku, na závěr přišly dukátové buchtičky.
Každé z jídel pro nás bylo malým festivalem chutí. Bylo znát, že tady se na jídlo nahlíží nejen jako na rychlé občerstvení během výletu, ale jako na důležitou součást celého zážitku.
Vše jsme zapili domácí limonádou a Schnitem, a tak jsme mohli naše kulinářské putování zakončit přesně tak, jak se sluší – příjemně najedeni a s chutí ještě chvíli posedět.
Z restaurace se otevírají nádherné výhledy na chrám svaté Barbory. Monumentální gotická stavba se tak stává přirozenou kulisou vašeho posezení a připomíná, že jste skutečně v srdci historické Kutné Hory.
Pokud dáváte přednost posezení pod širým nebem, můžete využít jednu ze dvou zahrádek, kde si lze vychutnat jídlo, pití i atmosféru starého města zase trochu jinak.
Ať už do města přijedete za jeho slavnou historií, architekturou, atmosférou starých uliček nebo třeba vlakem na výlet, restaurace V Ruthardce může být místem, kde své putování na chvíli přerušíte, dobře se najíte a necháte na sebe působit jedinečnou atmosféru výjimečného města.