Nad městem Králíky se zvedá výrazná dominanta Hanušovické vrchoviny. Hora Matky Boží, vysoká 765 metrů, působí z dálky jako klidné místo ukryté nad krajinou, její historie je však plná víry, poutí, dramatických událostí i pozoruhodných lidských příběhů. Právě zde, asi 1,5 kilometru východně od Králík, vzniklo jedno z nejvýznamnějších poutních míst východních Čech.
Původně se vrch nazýval Lysá hora. Jméno získal podle svého tehdejšího vzhledu, byl pustý a téměř bez porostu. Osud kopce se začal měnit díky králickému rodákovi Tobiáši Janu Beckerovi, pozdějšímu královéhradeckému biskupovi.
Už jako malý chlapec sem Becker chodíval s ostatními dětmi, společně se modlili a zpívali mariánské písně. Právě tehdy v něm vznikla myšlenka, že na Lysé hoře jednou postaví kostel. Zdánlivě dětský sen se o několik desetiletí později skutečně proměnil ve skutečnost.
Když se Becker stal knězem a později kanovníkem, na svůj dávný slib nezapomněl. Navíc se Lysá hora postupně stávala stále vyhledávanějším místem. Mezi lidmi se šířily pověsti o podivných úkazech, především o tajemné záři, která měla vycházet z kopce a osvětlovat široké okolí.
V roce 1696 proto začala stavba monumentálního trojlodního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Dokončen byl už v roce 1700 a právě tehdy do něj byl umístěn obraz Panny Marie Sněžné, vytvořený podle slavné předlohy z římské baziliky Santa Maria Maggiore. Obraz se stal duchovním srdcem celého místa a Lysá hora postupně získala své nové jméno: Hora Matky Boží.
Tím však Beckerův plán zdaleka nekončil. V letech 1701–1704 nechal vybudovat rozsáhlý čtyřkřídlý ambit a následně také klášter, který v letech 1706–1710 obsadili servité, tedy řeholníci zasvěcení službě Panně Marii.
Proměnou prošla také cesta z Králík. Stala se z ní působivá poutní cesta lemovaná lipovou alejí a osmi šestibokými kaplemi křížové cesty. Barokní kaple původně ukrývaly monumentální dřevěné polychromované sochy pašijových scén, vytvořené kolem roku 1740 neznámým autorem, pravděpodobně žákem Matyáše Bernarda Brauna.
Hora Matky Boží se brzy stala skutečným poutním magnetem. Už v roce 1710 sem dorazilo přibližně deset tisíc poutníků, kteří společně s významnými šlechtici a biskupem prosili o záchranu před morem. Počet návštěvníků v dalších desetiletích rostl a při největších poutích se na Horu Matky Boží scházelo více než sto tisíc lidí.
Ani poutní místo však neušetřily těžké chvíle. V noci ze 7. na 8. srpna 1846 udeřil do kostela blesk a chrám zachvátil ničivý požár. Z velké části byla zničena jeho výzdoba. Milostný obraz Panny Marie se však podařilo zachránit, kněz P. Bernard při jeho záchraně riskoval vlastní život.
Po požáru získal kostel postupně novou výzdobu a vybavení. Dnešní interiér tak v sobě spojuje pozůstatky starší barokní podoby s pozdější novorenesanční úpravou. Za pozornost stojí především monumentální hlavní oltář z limbového dřeva, v jehož středu je dodnes umístěn milostný obraz Panny Marie s Ježíškem, darovaný Tobiášem Janem Beckerem.
Historie areálu je ale také připomínkou událostí 20. století. Po převzetí moci komunistickým režimem byl v roce 1950 klášter i Poutní dům v rámci Akce K proměněn v internační tábor pro kněze a řeholníky. Duchovní zde byli nuceně soustředěni a mnozí z nich zůstali na místě až do poloviny 60. let. Později zde žily řeholnice a celý areál postupně chátral.
Přesto Hora Matky Boží svou historii přežila.
Významnou osobností obnovy se stal Franz Jentschke, rodák z Králík, který po emigraci nezapomněl na místo svého dětství. V roce 1988 Horu Matky Boží navštívil a následně založil nadaci, která významně pomohla s obnovou poutního areálu. Na opravách se podíleli také bývalí obyvatelé Králicka a jejich potomci. Díky jejich podpoře i prostředkům řádu a státu se podařilo postupně vrátit areálu jeho někdejší krásu. Za svůj vztah ke Králíkům byl Franz Jentschke v roce 2004 jmenován čestným občanem města.
Výraznou součástí místa je také Poutní dům, jehož historie sahá do roku 1850. Původně sloužil jako zázemí pro poutníky a dokázal nabídnout více než 80 lůžek, přičemž díky společným prostorům se zde při velkých poutích mohlo ubytovat až 500 lidí. Během 20. století však prošel dramatickými proměnami, sloužil například jako dočasné útočiště pro ženy a děti z Hamburku, zajatecký tábor a později také jako internační zařízení komunistického režimu.
Po roce 1989 se začala psát nová kapitola. Poutní areál i Poutní dům se postupně dočkaly rozsáhlých oprav a místo se znovu otevřelo poutníkům, turistům i návštěvníkům, kteří sem přicházejí za historií a atmosférou zdejší krajiny. V roce 2021 byla v Poutním domě vysvěcena také nová kaple svatého Josefa.
Dnes je Hora Matky Boží nejen významným poutním místem, ale také jedním z nejpůsobivějších míst Králicka. V roce 2018 byl celý areál prohlášen národní kulturní památkou České republiky.
A možná nejkrásnější způsob, jak sem přijít, stále zůstává stejný jako před staletími, po poutní cestě z Králik. Lipová alej, založená už v roce 1705, stoupá vzhůru ke klášteru a mezi stromy se postupně odhalují jednotlivé kaple křížové cesty. V roce 2023 navíc právě tato alej zvítězila v soutěži Alej roku.
Když vystoupáte až k poutnímu areálu, odměnou není jen pohled na monumentální barokní stavby. V ose aleje se při pohledu zpět otevírá také výhled na věž kostela svatého Michaela v Králíkách, právě v tomto kostele byl kdysi pokřtěn Tobiáš Jan Becker, muž, jehož dětský sen dal Hoře Matky Boží její dnešní podobu.
Hora Matky Boží tak není jen místem, kam se přijíždí podívat. Je to místo, kam se stoupá. A s každým krokem vzhůru člověk prochází nejen krajinou, ale také více než třemi staletími příběhů, víry a lidské vytrvalosti.
Na Horu Matky Boží se nejlépe vydat pěšky z Králik. Právě cesta vzhůru je totiž součástí celého zážitku. Od okraje města se před vámi otevře lipová alej, vysázená už v roce 1705, která pomalu stoupá do svahu a vede poutníky vstříc klášterním věžím.
Cesta není dlouhá, ale její stoupání vám připomene, že k místům s tak silným příběhem se odjakživa přicházelo vlastním úsilím. Podél aleje stojí osm barokních kaplí křížové cesty a s každým dalším krokem se Hora Matky Boží přibližuje.
Kdo si chce cestu prodloužit a poznat také okolní krajinu, může vyrazit z Červené Vody nebo z Králík přes Dolní Hedeč, odkud turistická trasa pokračuje údolím podél potoka.
Ať už zvolíte kteroukoliv cestu, poslední kroky vás přivedou k poutnímu areálu, který se před vámi objeví jako tichá odměna za vystoupané metry. Hora Matky Boží totiž není jen cílem cesty. Je i samotnou cestou k ní.
