Srdcem Sergeje byl přeplňovaný dvoudobý dvanáctiválec 14D40, motor jednoduchý, ale houževnatý, který zněl jako bubnování z tajgy, i proto mu v NDR říkali „Taigatrommel“, tedy „buben z tajgy“. Ačkoliv spotřeboval víc paliva i oleje, než by si dispečeři přáli, odměnil se za to spolehlivostí a odolností v každém počasí.

Kořeny Sergeje sahají do vorošilovgradského, dnešního luhanského, lokomotivního závodu v tehdejším Sovětském svazu. Vývoj začal na začátku 60. let, zkušební prototypy spatřily světlo světa v letech 1962–1964 a sériová výroba běžela nepřetržitě až do roku 2001. Za tu dobu vzniklo 3273 strojů, které sloužily v mnoha zemích, od SSSR přes Maďarsko až po Mongolsko.

Do Československa první Sergeje dorazily v roce 1966. Padesát strojů tehdy putovalo k ČSD, polovina pro běžný rozchod 1435 mm a polovina pro široký 1524 mm, používaný na východním Slovensku. Postupně přicházely další a další série, až se jejich počet vyšplhal na 601 kusů. Z toho 599 putovalo do služeb Československých státních drah, jeden do Východoslovenských železáren v Košicích a jeden do Elektrárny Vojany.

V roce 1979 se tak Sergej stal nejpočetnějším hnacím vozidlem ČSD, alespoň do chvíle, než ho o dva roky později překonal drobný, ale pracovitý motoráček M 152.0, dnes známý jako řada 810.

Sergej byl postavený jako poctivý dříč. Těžká ocelová konstrukce, šest hnacích náprav a výkon přes 1470 kW mu umožňovaly tahat těžké nákladní vlaky i na náročných tratích. Lokomotivní četa si navíc pochvalovala dobře odhlučněné stanoviště, v kontrastu s rachotem, který se linul zvenčí.

Jeho síla ale měla i svou daň. Těžký pojezd s třínápravovými podvozky vyvíjel vyšší boční síly na kolejnice, což vedlo k rychlejšímu opotřebení oblouků i kol. Železničáři proto museli pravidelně soustružit obruče kol, často přímo na podúrovňovém soustruhu, tedy bez nutnosti rozebírat podvozky, aby se zkrátil čas opravy na minimum.

Na přelomu 70. a 80. let se objevil nepříjemný problém, vysunutí vodicího dvojkolí v obloucích. Zpočátku se podezřívala technologie soustružení, ale nakonec se ukázalo, že viníkem bylo zadírání vahadel v podvozku. Když chybělo mazání, vahadlo přestalo rovnoměrně rozkládat hmotnost a první náprava se odlehčila, a právě to mohlo vést k nechtěnému „vyšplhání“ kola po kolejnici. Jakmile se příčina odhalila, byla zavedena lepší údržba a problém postupně zmizel. Sergej zůstal dál spolehlivým tahounem, na kterého se dalo spolehnout v každé směně.

Burácení dvanáctiválce, oblaka kouře, typická silueta s dlouhou kapotou, to všechno z něj udělalo ikonu železnice 70. a 80. let. Jeho přezdívka „Sergej“ prý vznikla podle stereotypního sovětského jména, ale možná i proto, že tahle lokomotiva měla opravdu „charakter“, hlasitou, neúnavnou, trochu hrubou duši, kterou si lidé zapamatovali.

Dnes už se Sergej na tratích objevuje jen zřídka, většinou při zvláštních jízdách nebo v muzeích. Ale jakmile se jeho motor znovu rozezní, každý, kdo ho slyší, ví, že nejde o obyčejnou mašinu. To je Sergej, legenda, která psala historii československé železnice. ...Zobrazit méně