Na první pohled působila mohutně a neústupně. A přesně taková byla lokomotiva řady 749, známá milovníkům železnice jako důstojná pokračovatelka populárních bardotek. Tento typ lokomotivy vznikl z rekonstrukcí původních strojů řad 751 a 752 v první polovině 90. let. Výsledkem bylo šedesát vylepšených mašin, které měly ještě řadu let dělat společnost vlakům po celé republice. A taky že dělaly.
Jenže železnice devadesátých a nultých let byla jako rozvodněná řeka plná změn, nových pravidel a reorganizací. V roce 2005 se ukázalo, že éra klasiky s velkými lokomotivami a vagony začíná ustupovat do pozadí. Místo toho přišly motoráky, zahuštěné taktové jízdní řády a snaha o co nejefektivnější provoz. Stárnoucí sedmčtyřicetdevítky byly sice stále silné, ale už se moc nehodily do nové doby.
Zlomovým byl rok 2007, kdy se osobní a nákladní doprava rozdělily a většina devětačtyřicítek skončila bez turnusů. Některé byly odstaveny, jiné se rozřezaly na šrot, i když by možná ještě dokázaly jezdit. Jen pět z nich se dostalo do flotily ČD Cargo a tam vydržely překvapivě dlouho.
Snad žádné jiné místo v republice nebylo s lokomotivou 749 spjato tolik jako Praha. Na čele patrových souprav směřujících do Čerčan, Dobříše nebo Světlé nad Sázavou byly doma. Jezdily i na víkendových rychlících do Tanvaldu nebo spěšných vlacích na sever Čech. Jak stárly a jinde mizely, začaly se v Praze sbíhat jako do útočiště poslední záchrany. Z Vršovic se stala malá bardotčí pevnost.
Zlatou kapitolou bylo období po roce 2008, kdy 749 táhly rychlíky na Švejkově trase z Prahy přes Příbram až do Českých Budějovic. V době, kdy ještě nebyla k dispozici nová technika, byla právě devětačtyřicítka volbou číslo jedna. Silné motory, nezaměnitelný zvuk a vzhled, který na peróně vyvolával respekt – to vše dělalo z každé jízdy zážitek.
Jenže i tady jednou přišel konec. V roce 2011 přišly nové brejlovce řady 750.7 a bardotky začaly ustupovat. Poslední pravidelné jízdy v osobní dopravě skončily na Posázavském pacifiku v prosinci 2013. Zbylé stroje šly do zálohy nebo se použily jen v sezónním provozu, třeba na oblíbených Cyklo Brdech.
Na Moravě byl příběh řady 749 tišší, ale neméně důležitý. Zvlášť depo Šumperk, odkud lokomotivy mířily na horskou trať do Jeseníku, je dodnes v paměti místních železničářů. Jejich hluboký zvuk se ozýval v lesích i údolích, když táhly rychlíky Praděd nebo osobáky do Polska.
Také v Českých Budějovicích našly uplatnění, nejen na vlacích do Summerau, ale také na dálkových rychlících Bezdrev nebo Šumava. Zajímavostí bylo i nasazení na mezinárodních spojích do Rakouska. Jejich poslední doménou pak byla trať do Gmündu a sezónní spoje na Šumavu. Ale i tam je nakonec nahradily motorové vozy nebo modernější stroje.
Dnes už jsou to spíš matadorky v důchodu, ale některé stále jezdí. Čtyři lokomotivy jsou ve stavu Českých drah, z toho dvě – 749.107 a 121 – se opravují a připravují na návrat. Další dvě, 749.008 a 749.250, najdeme mezi exponáty v Lužné u Rakovníka. Krásně opravené a naleštěné připomínají zlatou éru klasické české železnice.
Z původních 60 kusů se více než 20 podařilo zachovat, ať už v soukromých firmách, nebo u nadšenců. Občas se s nimi potkáte na výletních vlacích, fotovlacích nebo nostalgických akcích. A pokaždé, když se rozburácí jejich motor, otočí se nejeden hlavy. Protože tohle není jen lokomotiva. Tohle je kus historie na kolejích a legenda, která si svůj příběh zasloužila.
...Zobrazit méně
