Když se v 70. letech rodila, měla být symbolem nové éry, a také byla. Do vínku dostala úplně nové podvozky, konstruované pro rychlosti, o kterých se tehdejším strojvedoucím ani nesnilo. Aby se vývoj urychlil, rozhodli se inženýři vyzkoušet je nejdřív na poslední lokomotivě ze série E 469.3, označené číslem 123. A právě ta v roce 1972 na zkušebním okruhu v Cerhenicích uháněla až 219 km/h, rychlost, která v té době vyrážela dech. Zkoušky dopadly na výbornou, a tak se tyto moderní podvozky s drobnými úpravami staly základem nejen pro řadu 350, ale i pro další „škodovácké“ lokomotivy druhé generace.

O rok později, v roce 1973, spatřil světlo světa první prototyp s označením ES 499.0001, a Gorila se mohla vydat do služby.

Technicky šlo o špičku své doby: podvozky s dvoustupňovým vypružením šroubovými pružinami, doplněné o hydraulické tlumiče pro svislé i příčné pohyby, zajišťovaly hladkou a jistou jízdu i při vysokých rychlostech. Jenže železnice tehdy na tak výkonnou mašinu nebyla připravená, Gorila předběhla svou dobu. Svých 160 km/h mohla pravidelně využívat až po roce 2000, kdy se úsek Brno – Břeclav konečně dočkal potřebných úprav a povolení vyšší rychlosti.

Po zkouškách zamířily všechny nové stroje do depa Bratislava, odkud zajišťovaly elitní mezinárodní spoje na ose Praha – Brno – Bratislava – Budapešť. Jak se postupně elektrifikovaly další tratě, objevovaly se i na východě Slovenska, až do Košic. Občas se Gorily ukázaly i na Ostravsku nebo v Děčíně, ale domov měly vždy na Slovensku.

Vyrobeno bylo 20 kusů, z nichž většina stále slouží, navzdory nehodám a stáří, které už překročilo padesátku.

I v letech 2023–2024 Gorily stále dokazovaly, že do starého železa rozhodně nepatří. Na výkonech vlaků EC, IC, Ex i rychlíků Bratislava – Žilina – Poprad – Košice spolehlivě střídají modernější lokomotivy, když je potřeba. Lokomotivy i přes svůj věk jsou stále silné, elegantní a stále budí respekt. ...Zobrazit méně